naděje stála
opodál
byla tak blízko
že cítila jsem
její dech
já obejmout
ji chtěla
mé ruce
sklouzly
po zádech
tvář jsem jí
neviděla
zas blízko stojí
křehká je a tichá
lipovým květem
na mne dýchá
až hlava
se mi točí
bojím se
zvednout oči
že s jejími
se nepotkám
že skrze mne
se dívá
a tak ji lákám
na lipové květy
na pokorné věty
na srdceprázdno
s dvířky
dokořán
to je nádhera!
bude stát příště
vždycky bude stát
a to vím jistě!
nech ji vyčkávat...
25.12.2010 16:41:00 | šuměnka
a tak ji lákáš na lipové květy...
Pak navrací se domů
snad vyjádřím to větou
pod korunami stromů
když lípy právě kvetou.
10.12.2009 15:44:00 | Kapka
Naději mám taky napsanou,každá je jiná a přes to stejná.
Ta Tvoje se mi líbí.
08.09.2009 18:43:00 | Elisha