Motýlí žena

Dotknout a neodletět
to motýli nedělají
z pod řas svit a pel
na prstech zavoněl.

Chodila´s po špičkách po květech
kousíček ode mne
a nebe tak blízko
padalo po kapkách
stékal čas po skráních vrb.

Snovým sluncem zahalíš mé blouznění do nahoty
zítřejšími pažemi dnešních křídel
rozletíš veřeje spoutaných citů
vyjdu z větevnatých stínů
setlý o poslední hlavu strachu
o vůni ženy motýlem neokraden.

V doteky rozplynulé bytí
co by vlasy trav ve vlnách louky
kde boky víl tančí okolo větru
z pod řas svit a my
a v dutých vrbách čas, jež není...