Přání
Přání
Anotace: Když kamarádce umřel muž, řekla nám: "Moc jsem si přála, abychom spolu zestárli". Tahle věta ve mě zůstala natrvalo. Taky jsem si uvědomil, že je to kdesi hluboko i mé přání.
Sbírka: Až na vyjímky
*
Chci
být s tebou
ještě spousty roků
a už nebudeme vůbec vzteklí
že pohasla nám jiskra v oku
a nebudeme znuděni
že jsme léty sladěni
a stokrát jsme si
všechno řekli
Přinesu ti lilii v kapradí
tu co tenkrát do divadla
Lásko má nevadí
že už je dávno zvadlá?
***
Těším se na to, že až jako staří
budeme jeden s druhým počítat
a sluchátka si dáme naplno
až vzpomínky si začnem předčítat
A až vybijí se baterie
řeknu ti prostě
Anno moje:
„Ty znáš mé ticho
já zas tvoje“
*
Komentáře (25)
Komentujících (25)
Doporučit
Tisk
dojemná záležitost, moc hezky vypointovaná... jsem ráda, že jsem ji mohla číst.
25.05.2013 03:35:47 | Já Esther Ruth
Kdosi řekl...Ticho sdílené je nad tisíc osamělých slov....nebo jsem to řekla před tisíci světy já? Už nevím...ale tahleta krasotka Tvá mi souzní...je to klenot totiž...Poklonka,Pane...
01.10.2009 00:00:00 | zvířenka
pokud někdo
něco takového prožil..
hluboká je jeho bolest.
Napsal jsi to s vnitřním svým přáním.ST
30.09.2009 13:41:00 | Tanzania
ST ...neuvěřitelně mě to dojalo...huh..se budu muset vzpamatovat ;) tenhle rok je nějaký prokletý :-D
30.09.2009 13:32:00 | Lady Carmila
Přidávám se k ostatním,nádhera sama...a ano,i já ten závěr považuji za naprosto úchvatný,dostal mě...a kdo by si něco takovího nepřál...?St...!
29.09.2009 23:48:00 | Zefi
je v tom krása,láska,síla ,moudro..
to samé bych si přála zažít..
souznění dvou
co spolu jdou..
tou cestou bytí
ST
29.09.2009 14:06:00 | Mbonita
krásné přání..ST
29.09.2009 12:40:00 | Acham
Víš, touhle básní jsi mi něco připomněl... Moji rodiče měli skvělé manželství, nikdy jsem je neslyšela se hádat nebo si něco vyčítat, prostě nádhera a pro mne krásné dětství... Těšili se na důchod, až budou spolu brázdit českou vlast a krásné kousty, jenže maminka zemřela dřív, než se dočkala důchodu... A rodiče mého muže jsou na sebe pro změnu jak psi. Neustále se hádají, ječí na sebe i před námi a vnoučaty a neumí si vážit společných chvil až si někdy říkám, proč se tak vzájemně otravují a ničí. Snad tisíckrát už jsem na ně chtěla zařvat, jak jsou ubozí, ale raději tam skoro nejezdím...
A tak si říkám, kde je spravedlnost... Tam, kde je štěstí, pohoda a láska, přijde brzy smutek a kde je zloba a nenávist, tam lidé neumí žít...
29.09.2009 11:32:00 | labuť
