Nebýt Tebe..

Když je moře neklidné, bouří.
Pění, odráží mé myšlenky.
Bere vše a nové tvoří,
a pak zas vše klidné je.

Když mraky tváře slunka cloní,
když na tvá víčka padá stín,
já prosím o odpuštění,
sbírám Ti lístky z kopretin.

Když mi vítr sebral vše i víru
a vzpomínky po nebi rozfoukal,
Tvé něžné rty mi daly sílu
a Tvůj sladký úsměv, chuť jít dál..