Š

Sedím takhle k večeru,
při lampě a při šeru.
Myslím na tu kterou miluji,
a spousty věcí lituji.

Že jsem jí nedal dosti lásky,
ani ty polní sedmikrásky.
A jak voda v řece čas mi plyne,
moje láska k ní však nikdy neuhyne.

Proč nechal jsem si jí utéci,
když jí tak moc miluji,
to mi nějak nechce dotéci,
a tak si radši maluji.

A její oblíbený šeřík,
ze kterého už nekvete ani keřík,
už jí ted jen těžko donesu,
a to pomyšlení už více nesnesu.

A jak kouřím si tu vodnici,
proč už ke mne necítí,
tu lásku co tu byla dříve,
a něhy plné chvíle...