Stále mi chybíš

Šli jsme ulicí prázdnou
a všechno patřilo nám
hvězdy, obloha, láska
náš soukromý lesní chrám.

Tiskli jsme si ruce
na znamení touhy
proč jsi tam se mnou kráčel
když za měsíc pouhý

Říkáš, že miluješ jinou
že toužíš být jen s ní
tak proč jsi šel se mnou?

Jen jeden večer
prchavý okamžik
jen jeden večer
a v hlavě otazník.

Proč nemohu zapomenout
na jednu jedinou noc
já chtěla pouze zbavit se pout
a být s tebou...
chtěla, strašně moc.

A teď sis odjel do neznáma
a já zbyla jsem tu - sama.

Proč nemůžu zapomenout
ulétly měsíce, uletí roky
ale tvůj úsměv...
/ jak procitnout?/

Stále mi chybíš
i přes tu bolest
a slzavé polštáře

i přes ten smutek
co vtiskls mi do tváře.

I přes mé sny
které jak hraničku ze sirek
sfoukl jsi úsměvem.

Protože nezáleží na tom
jak moc si sami sobě lžeme
jen zapomeut na toho
koho milujem
vážně nemůžeme...

/stále mi chybíš!/