Vráska

Vráska
Ta kráska má je neměla a už má.
To láska jí je odňala.
Měla úsměv hadí, co tak jemně hladí.
Když pěšinou po boku Ti jde, když většinou myslí jen na Tebe.
Prý pré pró, víte to?
Řežu sochu velkou, dřevěnou.
Ji mám modelem.
Ona se v ní nepozná.
Však ji vidím jinou.
Jak jinou ptáte se?
Zavři oči, zkus to.
A když dílo své dokonám, hledám pro ni místo na zahradě.
Aby se tam hodila, aby byla vidět, aby mi ji záviděli, ty co ji tak neviděli.
Měli přeci kdysi možnost stejnou.
Koukám na ni zboku, zepředu i zezadu.
Ji mám rád.
Ona mi už zůstane.
Kdo s ní může cosi provést, jen ten čas.
Je z tvrdého dřeva já ochranný nátěr dám.
Až budu zase sám.
Takto mi více voní, když u ní stojím a vzpomínám.
Udělám si jinou další větší, s úsměvem.
Místo očí škeble co se v měsíci třpytí.
Do pasu ji vyřežu vosu.
Do hlavy zasadím trs slámy.
Poodstoupím a v duchu tvořím.
Pak se ji zase dvořím.
I psy se mi smějí.
Jenže já vím, já mám, já znám, že tu nejsem sám.
A nebudu.