Osamělý dirigent

Sako ukuté ze smutku
bloudí sám světem
v jedné ruce své srdce
a v druhé taktovku
v barvě svým citem.

Bezvýznamné švihy
kouzelnou hůlkou
před plným sálem
bez orchestru
s výsměchem v zádech.

Bezcílná cesta
s cílem
který není
ale on věří
že v okamžicích
jejího snění
ho najde.

A tak jde dál a dál
chce bojovat
a nezvdává to
srdce v dlani
konec světa před ním
poslední sbohem
zapomíná na ni
a srdce letí
volným pádem dolů
dlouhým okamžikem.