Strach ze skrytého strachu

Byl jsem stěnou všech zármutků
byl jsem větrem
lásko, lásko
kolikrát jsem tě pohladil měsíčním svítáním
ale ty nevidíš
kterým směrem se otáčí soucit s žitím
ty nečicháš denně čpavek vesmíru a činů
lásko
kolikrát jsi o mě zavadila
ostnem svým

kolikrát jsi mě probudila ze spánku
a předstírala bdění

Nemohu vyjádřit sílu
záchvatu smrti

Nemohu se dále dívat do zrcadel dnů

Nemohu se otvírat směrem k řekám

Ať mě raději duch žití
rozdrtí mocným proudem



/jsem vítr
a nepatřím ti.../