Spoutaná...

Spoutaná...

Anotace: ....

Spoutaná v sobě
vlastní obavou z radosti
úsměv pokrytý jinovatkou,

Jen ty ji umíš rozehřát ..

Jen ty mi otevřeš oči a srdce
a donutíš mě smát se
plakat
žít …

Jen ty mě vedeš pořád dál,
tak mě prosím neopouštěj
Autor makretka, 09.11.2009
Přečteno 436x
Tipy 10
Poslední tipující: Egretta, hauskaa, ilona, šuměnka, Světluška =), lexus, Djinii
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Šuměnko, tys to trefila...:)

22.11.2009 21:08:00 | makretka

zrovna mám rozeosanou báseň: jsme sami za sebe..a sem se hodí...
Jsme sami za sebe, v těle svém polapeni
Volba je naše zbraň, když kroky kříží zenit
Jsme sami za sebe, tak jen si uvědomit
Jak těžké zazářit a lehké víru zlomit…

21.11.2009 14:48:00 | šuměnka

I já se v tom našla, byť v opravdovým vztahu nejsem.. jen místo "neopouštěj mě" bych řekla "buď se mnou" .. :)

15.11.2009 21:02:00 | Světluška =)

Ona je trochu starší, to jsem jen hledala v počítači...bohužel, psát mi už moc nejde...nevím čím to...ještě pořád dokážu být smutná, dokážu plakat, vztekat se, ale nic...psaní prostě nejde:/

09.11.2009 21:46:00 | makretka

Ahoja.
To snad není možné. Já sem vlezu po dlouhatááááánské době i se jen podívat, a narazím hned na první stránce na Tvoje, zde už jediné mi známé jméno ... a navíc Ty máš dílko předešlé tomuto až z r. 2008, tím víc je ta shoda neuvěřitelnější!
Hezká báseň, byť smutná, připouští-li rozchod ...

09.11.2009 10:39:00 | Hary_nš

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí