Vzpomínka na ženu v lásce

Prší do srdce a podzim neubývá
naplno zavzlyká prázdnota mlhy
doteky jara a otisky léta v kůži
vzpomínka na ženu v lásce se skrývá
houby na břízách prokvétají
dny se do padlého listí úží.

Pro oči, jež z jisker v požár vzplály
prozářily tvář cestou domů z parku
hořel a hořel bych znova až na troud
z popela nevstal jak milenec v bájích
pár stomů kolem se dotýká dlaní
v té chvíli my do sebe vkráčeli
a prsty prorostly do těla stromů
chtěli jsme být už navždy spolu.

S podzimem ve tváři je vše tak jiné
naplno zavzlyká prázdnota mlhy
vzpomínka na tebe v lásce se skrývá
vše jak má být kolem nás plyne
houby na břízách prokvétají
a v srdci uhlík zbyl, co vrátit zbývá.