Až jednou...

Je docela možné, může se to stát
Že jednou rozlomím chleba
V naší zpustlé kuchyni
plné líných kosatek, pomerančů a prázdných láhví od tramínu
a budu jen já a přetržený pecen srdce
nezbude v něm (a ve mně) ani slza tvé krve
tvůj temný parfém když se nahá do mě přeléváš
a ani déšť nevybubnuje do oken čokoládu tvých očí
pak vezmu krumpáč a lopatu
teple se obleču
a vykopu hrob
pro své poslední a nejkrásnější srdce…