Pohltila jsi mě

Anotace: Ach jo, jak to byly krásné časy...

Sbírka: Tož troška takové té dětské zamilované melancholie

Sedím tu sám,
v hlavě myšlenek tisíce,
jsem v koncích, nevnímám.
Vidíš svit měsíce?
Září jen pro Tebe,
pro Tvé krásné snědé oči,
chci Ti dát nebe,
svět se se mnou točí,
chci Ti dát sebe.

Už je tomu třetí den,
co nejím, nespím, nemám žízeň,
Tebe vidím stále jen,
chci Tvůj úsměv, chci Tvou přízeň!

Vůni Tvou já cítím všude,
až odvane, co mi zbude?
Míša, Miška, Michaela,
pohltila jsi mě zcela.

Zní to jako od blázna.
Nepopírám, možná jsem jím.
Chci ven ze vzduchoprázdna.
Za Tebou jít se nebojím.

Přitisknout si Tě
něžně na hruď svou,
neváhat a hbitě
své rty k Tvým přitisknout.

Nevnímat nic,
než Tvůj horký dech,
co chtěl bych víc,
je zelený mech.
Na něm jen my
a vůně lesa,
na břehu plesa
a úsměv Tvůj jemný...