Po stopách lásky,
tulačka věčná,
já bloudila cizími krajinami
a touha po štěstí
neskutečná
vedla mne slepými pěšinami.
A přitom blízkost
netušená
spát v podvědomí
nedala mi.
Ve snách
tvář Tvoji vídala jsem zvoucí
a sladký hlas
z krajiny milované,
kde vrba se sklání
nad hladinou tmoucí,
šeptal mi vyznání nečekané.
Ach, kolikrát v míjení
duše má sešla z cest,
kroků mých šlépěje
v bloudění měly vést,
než bárka má modravá
přistála u Tvých břehů.
Tam v písčinách jezera
nalezla srdce Tvé
a něhu.
Teď v krajině
líbezných svítání
srdce své
vkládám Ti do dlaní.
Uznej sám,
jak s ním naložíš.
Lásko má,
jen Ty
všechno smíš ...
Kam pohlédnu, všude dřímá láska.
Tak tiše odcházím, ať se neprobudí...
:o)
Jiří senior
26.11.2009 18:19:00 | j.c.
Moc rád čtu Tvé láskyplné příběhy..jsou mi velice blízké a vím že bych tak psát neuměl...ST!
24.11.2009 22:17:00 | Mario de Janiero
Láska..na křídlech..něhy..
po vodě třeba..do moře..se vlila..
V souznění se rozpustila..
24.11.2009 15:15:00 | Agniezka