Při milníku stopadesáttři,
v půlce trasy, tedy zhruba,
cestou, co po slepu bych zvlád,
tři stojany a krátká myčka
Čerpačka jak každá druhá
lavečky z betonu a klád
barevná světla, když se zešeří
pod padákem do údolíčka
Víkend a v spánku tiráci,
lufťáci vypouštějí děti,
tam stavívám když po práci,
sen lepí se mi na víčka
V oktanových čísel změti
planou tváře, ruce chladnou
jako kdys, to byl jsem mlád,
bude Ona za pokladnou?
Trapný pohled ze závětří
než kartu budu podávat
Snad rozpaků mě ušetří
stíny svislých žaluzií,
zaprášený rozmarýn
záchran sbor, sirény vyjí...
:
„Pane, nesprávný jste zadal PIN.“
Milý Jiříku, tahle básenka je prostě skvost, a dát ST! je mi dosti málo, tolik mocka jsi mi připomněl, tak mnoho vzpomínek jsi mi na chvílu vrátil... vím, znám všecko tohle... jen za pokladnou paní ne... to spíše pána (chichi), ale aj teho přesto ne, neb jednoho už mám a mám jej víc než ráda...
A díky Tvému dílku, já vzpomínku jsem chytla do dlaní... až půjdeš kolem, podívej se u mě... na ni..
13.12.2009 08:18:00 | NikitaNikaT.
Vidím celé udolíčko, pumpařku i dávnou milou a tebe u ní. Nechce po tobě PIN, ale...to budeš vědět sám.
03.12.2009 17:26:00 | s.e.n
Skvělé,
ani nevím zda sním či bdím
teď jsem právě zapomněla
svůj PIN
ST!
03.12.2009 14:11:00 | hašlerka
Tak nepokukuj na "čerpačku"
vzpomeň že máš doma kočku,
pin se ti hned vybaví
tak příště neměj obavy...
03.12.2009 11:58:00 | Květka Š.
Nádherná romantika benzinových odpočivadel...
Tak kvůli pumpařce tys pozapomněl pin!
03.12.2009 10:35:00 | Špáďa