L'amour la morgue
L'amour la morgue
Na železných stolech
ležíme
tak vstaň a choď!
staletími našich dnů...
po pás se brodíme
ve vlastních sračkách
v mdlém světle žárovka praskla
tak zpívej a tanči!
já mám tě rád
vřelou, měl jsem tě radši
rukama hnu a usměji se,
ale tvé oči
nos
vlasy i prsy
už rozpadly se...
je s láskou ámen
promiň, že lhal jsem
tenkrát té slečně
když tvrdil jsem
že spolu budem věčně
ležíme
tak vstaň a choď!
staletími našich dnů...
po pás se brodíme
ve vlastních sračkách
v mdlém světle žárovka praskla
tak zpívej a tanči!
já mám tě rád
vřelou, měl jsem tě radši
rukama hnu a usměji se,
ale tvé oči
nos
vlasy i prsy
už rozpadly se...
je s láskou ámen
promiň, že lhal jsem
tenkrát té slečně
když tvrdil jsem
že spolu budem věčně
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Člověk míní, osud mění. Vítej.
12.12.2009 23:30:00 | Psavec
Nějaké mouchy by se na tom našly. Ale kde ne? A tak tě vítám na Literu a piš, barde, piš!!!
12.12.2009 23:21:00 | René Vulkán
ten konec je napsaný krásně..škoda, že to tak dopadlo..
12.12.2009 21:08:00 | Giginka
Nic není věčné, žádná láska... snad jen vztah k Múze, ačkoli si je to tak podobné.
12.12.2009 19:25:00 | ziriant