Jak dlouhá je asi vteřina štěstí,
když barvami roztočíš si svět,
když ptáci zpěvem příchod jara věští,
a za sluncem zářícím otáčí se květ ?
Jak dlouho trvá okamžik,
během něhož v pohledu tvém taje sníh?
Kolikrát asi mávne křídlem svým kolibřík,
než zmlkne náhle zvonivý tvůj smích ?
Kolik pak horkých slz skane ti po lících
a kolik tvých vzlyků se vznášet bude tichem ,
kolik v tvé mysli zhasne hvězd zářících,
než uvízneš v prostoru prázdném a lichém ?
Jak zebe tě a studí - být znenadání sama,
jak pohledy nevraživé ti vypalují cejch,
to lásce tvojí právě zvoní hrana -
a ze záhrobí života je cítit smrti dech.
Tak to je nářez...skvělá báseň ST.
07.01.2010 14:42:00 | Acham