Anotace: Potkal jsem ženu s nádhernou duší...
Jsi bílá, jako mlhovina
jako noc, co neusíná
něžná záře za úsvitu
pohlazení ze soucitu
souznění těch vzletných frází
lékem, když mi něco schází.
Pramen čistých okouzlení
budoucnost, v níž smutek není
vůně letních radovánek
jemná, jako hebký vánek
potěšení z procitání
stálost v bouřích poznávání.
Dny se mění, noci planou
jsi mou knihou zbožňovanou
matkou, miláčkem i můzou
živým snem, když probouzím se hrůzou.
Dušičko...zhltala jsem všechny Tvá dílka...stále stejná hloubka co mě jímá, bere za srdce...:-)
13.02.2011 23:49:00 | zaba.zuzla
V jednoduchosti je krása.
Tohle píšu v návaznosti na předchozí komentář.
Básnička na mě zapůsobila pozitivně, díky.
15.01.2010 11:04:00 | UCET KE ZRUSENI
Do ticha šeptá Tvá duše
Srdce je stakatem pocitů
V myšlenkách šeptání tuše
Vychází slunce v proudu dnů
14.01.2010 10:40:00 | labuť