z-klam-áno

Anotace: věnováno mojí slepotě a zemřelým nadějím. A jeho neustálému mlčení.

Sbírka: Falešné úsměvy v pianissimu

ty má lásko neochvějná,
proč se pořád jenom chvěješ?
vždyť já vím přec, že jsi pravá
i když levě - ledem hřeješ.

kéž by moje mysl zdravá,
i když nezbavená pout,
znala ta svá bídná práva a
mohla srdci odmítnout:

všechnu bolest,
kterou činíš,
všechny touhy,
které lžeš,
všechny chvíle,
kdy mě viníš,
všechny věci,
které chceš

Tak tě prosím, aspoň chvíli,
aspoň chvíli, měj mě rád!
dokud ještě mám dost síly
sama svému srdci lhát:

že jsem šťastná,
že se směju
a že chci být s tebou dál.
žes dnes přijel
že se chvěju
kdyžs mi z lásky pusu dal.

Je mi bolno, smutno, bídně
a ty mlčíš pořád dál
kašleš na mě a pak vlídně
řekneš "vždyť já o tebe stál!"

Tak snad příště řekneš "Lásko,
tak moc's mi chyběla"
a mě v duši bude krásno,
jak když svět se jemným, něžným sněhem a citem zabělá...