Bezové oči

Zář bezových očí
v mé mysli žhne
čím víc je přivírá
tím rychleji dýchám
čím blíže hoří
tím víc už nemluvím
a přilévám do ohně
ze sebe co jen svedu.

Má vše co pouhým zrakem nevidím
to hlavní je že žije
tady a teď
a vydechuje vprostřed zimy
svěžest jara do tváře.

A já neumím být lepší
než jsem dělával že jsem
a zase ji škrábu podzimním strništěm
ona jen se hladce usmívá
svým hřejivěním.

Znám již dlouhá léta
objímání její louky
jež stále tak málo
spánku pro mne má.