Na polštáři od tebe,
do stropu stále koukám,
a když smutek dožene mě,
tak tu tvou si broukám.
Po chvíli však ležení,
přestane mě bavit,
rozhodnu se proto pro tě,
ze slov verše stavit.
Občas se mi podaří,
všechny s láskou píšu,
a snad ti aspoň na tváři,
vykouzlí malou jiskru.
A proto stále pro tebe,
chci verše v rýmy skládat,
a ještě víc tě milovat,
a ještě míň se hádat.