Anotace: ...
'
Od setkání k setkání
jsi stále krásnější,
nejpůvabnější bytost
v zemi vezdejší,
žena žádoucí,
co zaslouží být milována,
v pevném objetí
něžně kolébána.
Utápím se v očích Tvých,
vpíjím se v Tvůj ret,
hlava se mi točí,
krásný je náš svět
a něhou sládne noc,
když ve vůni roztoužené ženy
jsou všechny svody Tvé
bez studu cele obnaženy
mým rtům a dlaním napospas.
Vznášíme se na obláčku bytí
a celý vesmír ukrývá se v nás.
Přepadá mě nekonečný příval něhy,
kdykoliv pod rukama se mi objevíš.
Srdce nahlas buší a Tvá kůže,
hebčí nežli plyš,
teplá je a vábí k polaskání.
Kdo nikdy nemiloval,
o žití nemá zdání.
Voníš mi, lásko, skořicí a jablky!
I cikády venku za okny
závistí právě teď umlkly
v úžasu nad naším souzněním.
Jsem šťasten, ve Tvém srdci pramením.
.
nádherné v srdci pramenění ST
28.02.2010 18:13:00 | xoxoxo
Zde slova lásky, ten hluboký cit, nejen hory přenáší... je to nostalgie, která každé srdce unáší... v myšlnkách i ve vzpomínkách, kdy člověk se rád vrací... pod nohama zem ztrácí... když miluje až za hrob. ST!!!
28.02.2010 18:01:00 | NikitaNikaT.
Nádherná báseň!
Vždycky mne zajímalo, o čem asi takový
poustevník rozjímá...
ST ;-))
28.02.2010 15:49:00 | TetaKazi