Rozcestí

Postav mě na rozcestí,
ať hádat můžu kudy.
Ty křehké ratolesti
snad přát mi budou štěstí,
jízlivé loučení
otiskům nahých pěstí,
co hlínu na duši
smývaly světlem rudým.

Postav mě na rozcestí
a tuším, kudy půjdu.
S řetízkem na zápěstí,
na šíji vonné tresti,
do hrsti sevřené
tobolky od bolesti
- ty mé sny netušíš
a já se neprobudím

Jen zůstaň na rozcestí
a snad se někdy vrátím.
To ráno na předměstí
možná jen plané zvěsti,
úlitby zoufalé
svatým, co cesty klestí,
plakat se nesluší.
Jsem ohnivá – a studím.