Vím,
jak dokážou být krutá slova,
slyším je stále dokola,
zas a znova.
Kam zmizela láska
a je ted zlost,
důvěra odešla také,
vždyt má už toho dávno dost.
Tvrdá realita je jak facka
nebo rána pěstí,
dnes vím,že dlouhé štěstí
něco zlého věstí.
Co měl být klid a ulehčení,
na prsou mě z toho bolí
a je mi do brečení.
Jsem tvrdý soupeř,
ale co jiného mi zbývá,
nechci být jenom troska
a ten, který se smutně dívá.
Vracím ti vše,
co jsi měl rád,
nechci nic od tebe,
když vím, že princ nejsi,
ale zlomyslný had...
To jsou ale proměny . . . . nejdřív štěstí a radosti ,pak už nastávají jen starosti. Ať je lépe. Ahojky Bobi
18.03.2010 09:26:00 | bobi bobie