Slzy slunce

Téma bylo zadáno takto:

Měsíc dnes svítí jako tenkrát,
loni jak bylo, jaro je zas:
Jenom já nejsem
tím, co jsem býval,
jenom já nejsem, co loni ten čas.
(Ariware no Narihira)
----------------------------------------------------------

Měsíc dnes svítí do tmy jako kdysi
poslední polibek a nechám tě už jít
jsme jen dva cizinci co mysleli si,
že láska v srdci dala by se využít

okenní sklo zlomilo paprsek měsíční
já nechal se tím ostrým světlem vést
bílé hvězdy, ti němí svědci neslyšní
viděli tvou lásku utéct v prachu cest

přiznávám. že chtěl bych vědět mnohé
ale jen neříkej mi kdo smí tě nyní líbat
i tak jsem vrak ležící na dně, tam dole
jen.. začínám tušit kde se stala chyba

napsal jsem až příliš mnoho písní,
ale jen málo z nich jsem zazpíval..
slunce pláče za obzorem tísní,
že sen se v mojí hlavě rozplývá

čas letí kupředu jak vystrašené hříbě
jazýčky na vahách osudu se olízly
já konečně dokončil ten starý příběh
a zjistil jsem, že není zas tak zlý

teď jen

nechám tatéra obtáhnout mou duši
sám měsíc povede ruku podél obrysů
inkoust stvoří draka na mé bílé kůži
a pak..
setřu slzy slunci látkou z obřích snů..

protentokrát a provždycky
přes to všechno mám tě rád
už nikdy nebudu stejný a přesto to vždycky budu já
rozvážný drak s duší anděla
co občas působí komicky
----------------------------------------------------------