Vyznání

Zmatených papírů
napsaných na míru
bylo už dost.
Házím je do koše
z podivné rozkoše,
bere mě zlost.
Chtěl jsem být básníkem,
uhánět rychlíkem,
tohle je pryč.
Jdu sázet květiny
a ty mé vidiny
zahrabe rýč.
Kdybys mi napsala,
že naděj zůstala,
řek bych si – stůj!
Zased bych ke stolu
a v prvním z úkolů
napsal bych -

Tvůj jsem, lásko,
navždy tvůj...