Anotace: Slova, slova, slova...
Kolik známe různých slov!
A přece, když chceme opravdu něco říct,
najednou nám scházejí.
Jenom krouží kolem,
kloužou po povrchu
a jen lehce se dotýkají
našich skutečných citů.
A to, co vychází z našich úst,
je tak prázdné, hloupé a zmatené…
Asi stejně jako naše nitro.
V takových chvílích
bychom asi měli říkat jenom věci
prosté a jasné.
Ale nesmíme je říkat příliš často,
aby neztratily svůj smysl.
Tak tedy
poprvé
(a možná i naposled):
Miluju tě!
25.12.2005 16:49:00 uživatel smazán
Nádhernopřekrásnoúžasná, nevim co víc říct...
17.12.2005 15:35:00 Hary_nš
Kolikrát už ta slova zaznšla, prostá a jasná a čitelná ...
a kolik významů, podtextů, rozpětí upřímnosti plusmínesnekonečno v nitru mluvícího měla ...
15.12.2005 17:34:00 NikitaNikaT.
Óóó ... ta je moc hezká, mluví z duše, dobře se mi četla. Ještě si určitě přečtu další a moc ráda, ale neprve si musím překopírovat svoje básně do Wordu a pak to tu všecko smažu a odejdu ...
15.12.2005 13:11:00 Cecilka
Nádherná... někdy pohled, dotek znamená
víc, nežli stovka slov vtesaná do kamene...
Nádherná... i obyčejná blízkost hodně dá,
když sama láska stojí vedle tebe...
15.12.2005 09:50:00 šuměnka
krásné vyznání..tak žiju..nikoli moc slov..hlavně činy..a když už se řeknou..platí víc..než co jiného!!
mluvíš mi z duše..ale to už víme, že?? :o))