unáší na vánku
jarního ovzduší
všechny ty trápení
co píchaj do duší
ostrejma jehlama.
A z rojů muších
plete mi křídla
už ví, že tuším,
že touha nevystydla,
a jak nám to sluší,
když lítám s ním
.
.
.
a to já přece už taky vím.
patěnko, patěnko, ta je tak nádherná... taková lehká, radostná. tiše radostná. hrozně se mi líbí a taky mám radost! chtěla bych taky takovou napsat... takovou, akorát že úplně jinou, abych nekradla.)
26.03.2010 21:23:00 | Já Esther Ruth