Nejistá, trpělivá, bázlivá...

Anotace: Jak to dopadne? Řeknete mi někdo odpověď?

Se smutným výrazem dívám se z okna.
Vzpomínám na dobu, dobu před Vánoci.
Před očima míhá se mi vzpomínka,
jedna za druhou se střídá.

Pamatuji si o čem byl náš první rozhovor.
Nikoho by nenapadly nočníky.
A náš první osobní pohovor?
Pivo, čajovna a můj sjezd zadkem po ledě.

Nechtěla jsem, abys mě zvedal.
Znám se, váleli by jsme se tam oba.
A když sis v čajovně sedal,
já sotva rozvázala jednu botu.

Potom jsme se viděli za týden,
oslava narozenin.
Čtyři velká pivka a
mou užvaněnou tlamu nedokázal nikdo zastavit.

A teď se vídáme skoro každý týden,
trávíme spolu pátek, sobotu.
Pro mě to jsou hezké chvíle,
protože vím, že se o někoho můžu opřít.

Viděli jsme spoustu animovaných pohádek,
filmy od Tima Burtona.
Mě, jak neumím hrát hry
a tebe, jak ti buchta spadla do čaje.

Nechápeš, čemu se stále směju,
ale mám důvod, jsem šťastná.
Snažíš se zvrátit můj názor na tebe,
ale já za ním budu vždycky pevně stát.

Nediv se tomu,
že nedokážu udělat první krok.
Připadám si jako v botech na podpatku.
Nejistá, strach z toho, že spadnu.

Asi bych se neměla bát,
ale asi stále mám strach.
A ty další otázky,
lítají hlavou sem a tam...

Přála bych si být jediná,
ale asi toho chci moc.
Třeba jednou budu Tvá,
máš mě vážně rád?

Vím, jak nemáš rád hloupé plky,
ale víš, jak stále mluvím.
Vím, že jsme stejní,
ale zároveň jsme oba jiní...

Třeba se jednou dozvím odpovědi na své otázky,
ale čas mě učí trpělivosti...
Tak tedy trpím...