.
Lásko má něžná,
lásko snivá,
k večeru se již připozdívá,
utichli ptáci,
hnízda zaplnili,
křídlům svým
odpočinek přejí
v tuto podvečerní chvíli.
Jen hlava moje
pošetile hledá klid
a rety mé touží
se k Tvým zas přitulit.
Na stolku obrázek
rámují mé dlaně
a prsty po tváři Tvé
tiše bloudí maně,
bláhové, touží,
by ten kousek Tebe
cos mi dal,
pod teplem doteků
se náhle roztepal.
Prsty si bloudí,
oči uzamykám,
z paměti své
však nepustím Tě nikam.
Cítím Tvou vlídnost,
stejně, jako dřív,
v duši si nosím
Tvůj věčný negativ.
Tak sedím ve tmě
a do bláhových slok
přebásnit toužím
obrázku s prsty
milostný dialog.
.
ST! Nádhera, četla jsem ji několikrát a pokaždé mi přišla víc a víc plná pocitů.
10.04.2010 23:57:00 | Pevya
jdu číst znova ...krása ST!
08.04.2010 19:50:00 | xoxoxo
Ano,láska má mnoho podob a místa v srdci je dost:-))).Krásně napsáno,odvíjí se před Culíkem příběh,jak krásně Tvé verše jdou.Moc hezké.
08.04.2010 14:39:00 | CULIKATÁ
chvíle lásky..jsou ty nejkrásnější..proto jsme tady..pro lásku k sobě..k druhému..a je tolik podob lásky..
08.04.2010 14:26:00 | Agniezka