Nevěrná!

Hořím, jako pochodeň,
ve tmě, v samotě, ztracená.
Pláču na zem,
čistým zoufalstvím zborcená.

Ptám se samy sebe,
ozvěna je však smutnou radou.
Zavírám oči, svědomím přiškrcená,
myšlenky černé se kradou.

Dívám se na svou dlaň,
bezútěšně toulavou a prázdnou.
Svírám pěst doufajíc v sílu,
útěchu mám nesnadnou.

Volám a prosím do ticha,
jen dveře bouchnou jako úder viny.
Pláču a čekám na odpuštění,
protože do srdce, mi vklouzl jiný
…