Děkuji...

Anotace: Tuhle báseň jsem psal pro dívku, s kterou jsem prožil nejkrásnější chvíle svého života, které však již pominuly... (je velice dlouhá, ale chtěl jsem vyjádřit všechny své pocity, tak mne, prosím, omluvte...)

Život svůj jsem nevedl správně,
Však změnil jsem se… Kvůli Tobě.
Vzdal jsem se života který snad jsem chtěl,
Vzdal jsem se všeho, jen abych Tebe měl.

Ranil jsem Tě mnohokrát, a já to vím,
To je ten důvod, proč po nocích bdím.
Tys mi však odpustila za mé zlé činy,
Já se však nezbavím nikdy pocitu viny.

Přesto jsme spolu trávili čas,
Já mohl poslouchat svůj vnitřní hlas.
Hlas který šeptal mi, že miluji Tebe,
Hlas který přicházel ze samého nebe.

Poslechl jsem svoje vnitřní hodiny,
Chtěl jsem být součástí tvé šťastné rodiny.
Chtěl jsem abys byla součástí té moji,
Chtěl jsem, abychom byli napořád svoji.

Však život někdy spravedlivý není,
Každý den se nám před očima mění.
Můj život nebyl a nebude lehký,
S Tebou po boku však zdál se mi pěkný.

Nikdy jsi nedovolila, abych byl sám,
Osud si s nitkou mého štěstí hrál.
Byla jsi v životě mém jediné štěstí,
Však dostal jsem od osudu krutou ránu pěstí.

Vše co jsem miloval, pro co jsem žil,
Nemusel jsem ztratit, kdybych snad lepší byl.
Však lepší jsem být vážně už nemohl,
Všechno co jsem nechtěl, nakonec jsem přemohl.

Byl jsem takový, jaký jsem být chtěl,
Byl jsem takový, abych s Tebou být směl.
Teď jsem však jiný, změnil jsem se zas,
V mých očích už nespatříš života jas.

Byla jsi všechno, co jsem doopravdy měl,
Byla jsi všechno, co jsem doopravdy chtěl.
Však osud mi připravil nepříjemnou past,
Z radosti a lásky zbyla jen strast.

Rty mé ty tvé již políbit nesmějí,
Tvé oči do mých se zahledět nechtějí.
Nechtějí vidět tu bolest skrytou,
Které mé oči teď mají v sobě vrytou.

Byli jsme spolu po dlouhý čas,
Však změnu Tvé srdce zachtělo zas.
Plamen v Tvé duši, který pro mne plál,
Zhasl když vítr touhy v duši Ti vál.

Na časy s Tebou však budu vzpomínat rád,
vzpomínky na Tebe mne budou u srdce hřát.
U srdce které však v celku již není,
A tuhle pravdu už jen těžko něco změní.

Přál bych si velice, ať najdeš zas lásku,
Ať někdo hodný najde Tebe, tu největší krásku.
Ať prožíváš štěstí, přál bych si vážně,
Ať zase se ponoříš do víru vášně.

Ať najdeš si zase co já v Tobě ztratil,
Ať najdeš si lásku za kterou já krutě platil.
Za prožité chvíle s Tebou teď platím svou duší,
Jakou bolest prožívám, jen málo kdo tuší.

I přesto všechno jsem však upřímně rád,
Že po tvém boku kdysi mohl jsem stát.
Však chtěl bych při něm stát i v dnešní den,
I kdybych měl už být přítelem jen.

Odpouštím Ti vše, co špatného se stalo,
Chápu, že něco vnitřního Tě hnalo.
Se mnou jsi šťastná nebyla již nějaký ten čas,
A tak srdce tvé po vášní a štěstí zatoužilo zas.

Chápu to všechno, musí to tak být,
Teď už o Tobě mohu a budu jen snít.
Jako přítel tady však zůstávám dál,
Nekonečnou touhou po Tobě hnán.

Třeba naše osudy spředou se zas,
Až k tomu nadejde ten správný čas.
Dala jsi mi sílu i přes všechnu bolest žít,
A já se nevzdám naděje zas jednou Tě mít.

Vzpomínky na Tebe v srdci navždy budu mít,
Z těch krásných vzpomínek život bez Tebe budu žít…
Vzpomínky dají další naději mi,
Chci říct jen jedno…

Děkuji Ti…