Vrať se do reality, maličká.

Sedí a prosí,
ať už to přejde.
Neví co chce,
co na ni sejde?

V koutě tu sedí,
nohy u brady svírá.
Nikdo už nevloží,
do krvavého klína.

Snad opravdu věřila,
snad sílu i měla.
Tělo své do náruče mu vložila,
a víru svou zradit tak chtěla.

Lhal ji a ona naivně,
v příchod štěstí věřila.
Dřív žila nevinně,
svatou tvář uhlím pokryla.

Teď zbyl ji jen pláč,
čerti si vidle již brousí.
Byl falešný hráč,
vzpomínky však nevytrousí.