Cítím

Ráno mám rád Slunce
jež vstává nad obzor,
jen pozdvihnu své ruce
nedbaje řevu: „Pozor!“

Myslívám na Tebe,
růžový květe,
v zádech mne zebe
zaslechnu-li Tě.

Přes den jak mátoha,
snažím se o cosi,
a přesto těším se,
jak napíšeme si.

Tvá krásná slova
přírodou utkána
vnímám jak nezbeda,
který je přikován.

Každý den těším se,
co přijde dále,
naštěstí hlídá mě
magické pole.