Ztrácíš se

Ztrácíš se,
já se jen tiše můžu dívat,
sám sebe k smrti nenávidět,
k smrti proklínat.

Jak éterická bytost v mlhu se rozpadáš,
v miliony kapek rosy na trávu usedáš,
co nikdy nestihnu posbírat,
než jí slunce vysuší.

Proto nesnáším ty letní rána,
trávníky plné rosy co mi Tě připomínají,
hned chce se mi plakat.

------

Tak končí všechno,
to úžasné co vyplní veškerou prázdnotu,
zůstane jenom černá nicota,
s pachutí smrti,
co nutí k zamyšlení nad životem.