Zamilovaný příběh z přístavu

Anotace: Přístav, láska

Půlnoční uličkou táhnu se tmou,
s představou za tebou, tou jedinou,
šance na spasení se čím dál tím prohlubuje,
studená mlha mě celého obklopuje,
jediná myšlenka, která mě hřeje,
je myšlenka na tvé nádherné peřeje,
měsíc svítí, hvězdy září,
od moře se tisíckrát odráží,
v hlubinách temných plují si ryby,
proč jsem Tě neoslovil, říkám si kdyby,
srdce plné stesku, zármutku a beznaděje,
zaskočil jsem do krčmy U Ondřeje,
dal jsem si vínečko bílé a červené,
a začal jsem znovu snít,
o Tobě bdít ...

... ve snu spolu odplouváme,
rukama se dotýkáme,
měsíc v úplňku svítí,
láska roste jak to kvítí,
však bouře všechno vidí,
trhá loď a trhá plachty,
bílé světlo v dálce,
pluje k nám jak boží dárce,
zlatá brána otevírá schody,
vidíme se naposledy ...

Probouzím se, klopím hlavu,
realitu vidím v zkleslém stavu,
odcházím z krčmy ven,
volám lásko přijď prosím sem,
po dlouhé době však stále nepřichází,
láska je jen pouhou frází ?,
nakonec už není volby,
končím tento život plný touhy,
nasadím si pouta, kámen,
skáču do vody, a je se mnou ámen.

příběh skončil,
láska žije,
miluju Tě,
na vždy buď moje!