Oheň

Anotace: pokušení

Ve svitu ohně

mezi kapkami deště

Tvůj úsměv

odkrajoval z mého svědomí . . .

Ruce – líně tančící -

hrály si s ohněm -

nebáli jsme se

spálení . . .

Hořeli jsme

vnitřním žárem

silnějším než omezení kolem nás.


Polibky

ukradené

ve stínu stromů

utajené

před našimi já

vpalovaly se do mysli

a hořely stejnou silou

. . . jako vědomí, že být spolu není správné.


Neodcházej! Prosím,

vyřčené do ticha - - -

Cítila jsem

naléhavost těch slov

- ve svém klíně.


Tvé prsty

vetknuté do mých vlasů

jako nejvzácnější spona

svíraly a nepouštěly

Prosily, zůstaň. . .


Naléhavost polibků

oslepovala vědomí,

že já jsem já a ty jsi ty

MY není

už spoustu let

– co tě znám -

a nebude.


Neodcházej

šeptal jsi do mých pootevřených rtů

a ty rezonovaly v odpovědi,

kterou jsem nikdy neřekla,

ale má duše křičela ji

ve zběsilém staccatu

úderů mého /nevěrného/ srdce.


Zůstaň se mnou –

vypálilo mi cejch vzpomínky

na tvé zeleno-hnědé oči

na tvůj úsměv

na Tebe.