jachtavní...

ležím si zasněně
na zádi lodě
když tu náhle
překvapil mě
tvůj dobrodružný duch
namačkaný v krásně
těsných bikinách…

lehce jsi políbila
plachtícího delfína
tak že se zhroutil
stižen infarktem
a žraloci
co uviděli jemnost
tvého make-upu
se naporcovali navzájem….

už jsem měl na jazyku
prozradit ti svá tajemství
vyjevit skryté vášně
uvolnit potlačená přání
objasnit důvěrné plány
jenže ty jsi zmizela tiše
jako roztančené pírko
co propadlo
palubním parketem…

nějací zrádní dravci
mi tě stáhli do hlubiny
jako splávek z hladiny
a já ztroskotanec
v kolapsu nadějí
stojím obalen
střelným prachem
sopečných erupcí
na opuštěné jachtě
přísun tvých pohlazení
pomalu tuhne
držím srdce v misce
ze svých dlaní
chvěje se a přetéká
čekajíc na ústa tvá
až se protnem
v duze pod vodopádem...