nesměle...

Na čele
se jí zhoupl srpek pramene
co mědí svědí
pod obočím až u kořene…

semknutá ústa zalitá růží
by chtěla promluvit
však slov není
mohl jsem tě uchopit
tys však gestem dlaní
jemně naznačila
teď ještě ne…

počkej
až proplujeme chrámovou lodí
z křišťálových zdí
ukrytí v plameni svíce
usazené v leknínové loďce
zahaleni bouřlivým mračnem
otevřeme mříže
dotekem
do kobek
v pyramidách
vpluje paprsek
na kamenných zvonech
začne vířit prach
tam ve středu kříže
před svatyní
poklekneš
já uvítám tě
rituálním tancem
a naše těla i mysli
protneme…