Sny

Anotace: dokáže nás zranit někdo více, než vysněná postava toho člověka?...

K večerním hodinám,
kdy ke spánku mysl se uloží,
hlavou honí se sny,
a myšlenky po probuzení, utěší.

Do „vlasů“ jen se ti ponořit,
jejich doteky na nejjemnější kůži pocítit,
vdechnout na malý okamžik,
vůni tvých tajných nočních můr.

Jasně zářivě šedých očí,
kdy v koutcích úsměvu se díváš,
na tvář, v mračení ustálenou,
jen roztáhlé rty v úsměvu a ústa k polibku.

Jemně upravené ruce nechat vést,
po cestě tělem, objevovat tajná zákoutí,
v nádechu, kdy ňadra k nebesům se povznáší,
kontrolovat tlukot srdce a vláhu snů…

Tmu, pouhou tmu spatřuji,
v tvém pohledu, kdy se díváš,
vždyť řečnit neumím, slova se pletou,
peníze ani sám pro sebe nemám,
prsa jak dívka sotva dospělá,
v rukách sílu, kterou mravenec pozvedá,
tvář bez úsměvu co věky věků,
ale v srdci místečko tajné,
kde tvé obrazy si navždy ponechám.