Prokletý rytíř

Anotace: ...tak toť jsem já...

Sbírka: Víla

Jako prokletý rytíř bloudím tmou,
lesem, sám, dál nocí bezesnou,
však tobě bych chtěl, vílo, přát,
ať necháš si něco krásného zdát.

Putuji bludištěm, co konce nemá,
přede mnou stojí jen silueta němá,
tu rozplyne se v náhle v mlze,
chtít obejmout ji, bylo by drzé.

Ze tmy se nějaké stíny noří,
obrysy v ohni, který někde hoří,
tu jasná záře nad hlavou,
les šumí píseň houpavou.

Z korun stromů snáší se zázrak,
v té těžké zbroji dostávám závrať,
přes tu zář vidím jí vlasy vlát,
i ptáci začli vesele hrát.

Oči jak studánka čistá a krásná,
teď na nebi září jak hvězda jasná,
tvářička rozkošná jak růže květ,
před tou krásou chvěje se svět.

Křišťálový déšť teď smáčí mou zbroj,
ve tvaru srdce nade mnou létá si roj,
meč do hlíny před sebe zabořím,
pak do kolen se těžce položím.

Skláním se před tvou krásou, milá vílo,
jsi jako malířovo nejlepší dílo,
vyznávám se tu teď z tiché lásky,
chtěl bych teď, vílo, pohladit tvé vlásky.

Stojí tam v záři bílého světla,
ta víla, co z nebe si slétla,
je to jak zjevení na konci sil,
ne, je to královna veškerých víl.

Tak láskou vzplála rytířská hruď,
teď říkám si jen: "Už Bůh mě suď."
Padl bych za lásku, za tu pravou,
krásnou, milou, hezkou, hravou.

Taková dívka, co hlavu popletla,
víla, co stáhla mozek do pekla,
do srdce nalila řádný žář,
přesto je to ten nejhezčí dar.

U nohou jí i jednorožec leží,
před studánkou s vodou svěží,
stojí tu v šatech bílých,
tak tomu je v mých snech vílích.

Chtěl bych se toho zázraku dotknout jen,
proč v tu ránu rozplyne se ten můj sen?
Řeknu si: "Tak čert aby to vzal!"
Já však vím, ta víla je se mnou dál.

Když přivřu oči stále ji vidím,
možná se při tom trošinku stydím,
jak lehké je zbláznit se do víly,
poznáte, kdybyste na vlastní kůži zažili.

Chtěl bych sevřít jen na chvilku její dlaň,
nebojím se zaplatit klidně i vysokou daň,
stálo by za to políbit snovou vílu,
chtělo by to ale k tomu mít sílu.

Jako prokletý rytíř duši svou vypouštím,
myšlenky na tebe mě však neopouští,
vílo nevinná, vílo nádherná, vílo má,
jsem rytíř, co i život svůj tobě dá.