Má Lásko
Pozvi Víru dál
A naplánujte cestu společnou
Až Vaše kroky proklestí se tmou
Až vybřednou z míst, která tíží bal
Až všechny větve pod nohama prasknou
Potkáte Smíření
Jež opustilo Žal…
Má Lásko
Přizvi Víru k sobě
A vydejte se do dalekých míst
Až Vaše nohy probloudí údolí křehkých bust
Až Vaše cesty poklidné budou navzdory honbě
Až pochopíte otázky všech souputníků s maskou
Poznáte Prozření
Jež ztratilo se Zlobě…
Má Lásko
Pozvi Víru domů
A neztrácejte ni na chvíli čas
Až Vaše oči prohlédnou a uzří město spás
Až Vaše těla znavená poznají sílu stromů
Až uvěříte v lidský hřích i v dobro bídných s páskou
Najdete stavení
Jež patří Vám! Pak teprv Cite promluv…
nádhera ST!!!
25.07.2010 14:57:00 | xoxoxo
To Gabkin: I já jsem na otázku víry citlivá. Církev a vše, co ji špiní a vysvětluje si ji po svém, mi je daleká. A tohle dílo je spíš o víře jako o důvěře, než o čemkoli jiném. Asi jsem to tak měla napsat, ale nešlo mi místo slova Víra – Důvěra do rytmu. Já si svého boha také nosím uvnitř.A každý by to ta měl mít. S tím se rodíme, že něčemu svému věříme, že něco nás vede i kárá. Pochopils´to úžasně a tvé vnímání se rozhodně ztotožňuje s mým včetně názoru, který tu proklamuješ. A za nějž ti děkuji
25.07.2010 11:30:00 | šuměnka