Dala jsem ŠACH našemu ACH.......

Smutný déšť,oči mhouříš,
náhle vteřina delší než rok se zdá,
ten pohled tisíce tváří má,
když oči setkají se tváří v tvář.

Jediný pohled v srdci zvedl mi prach.
Jediný pohled a vrací vzpomínky,
jenž ukrývala jsem dávno v hlubinách.

Tvá blízkost bije mne do očí,
chtěla bych znovu cítit Tě v náručí.
Cítit vůni Tvé kůže,
být blíže, než kdy kdo může.

Jak krásné bylo naše souznění,
nádherné dotyky, dnes už mi tak vzdálený.
Kdy vkládals mi ruce do dlaní a
šeptals:"zůstanu až do svítání".

A dnes?
Žijeme rozdílné světy.

Přesto Ti posílám dárek,
vložený do jedné věty!
Zabalen do hedvábného vánku,
převázán stuhou z růžového červánku.

A jak zní má věta?
Prostě!
MILUJI TĚ až do skonání světa!