Chtěl bych...

Chtěl bych být jak princ z pohádky,
co na bílém koni tě zachránit přijede
od smutku, od slz, vrátit ti úsměv zpátky,
a pak si tě, vílo, odnesu do nebe.

Chtěl bych ti třeba jen na čelo polibek dát,
ať víš, že pro mě jsi, ňuníku, mnohem vic,
za tebe se klidne i s drakem prát,
je toho tolik, co toužím ti říct.

Chtěl bych ti říct, že znamenáš pro mě moc,
že pro mě jsi víc, než sama tušíš,
že tobě věnuji svoje sny každičkou noc,
že pokaždé ti to hrozně moc sluší.

Chtěl bych se třeba stát andělem tvým,
co nad tebou ve dne v noci bdí,
pořádně na frak dávat všem silám zlým,
co k tobě blíž někdy zaslídí.

Chtěl bych být vánek, co profoukne ti vlásky,
ten vánek, po němž polibky se posílají,
ty upřímné polibky z čisté a vroucí lásky,
co v tom větříku se tiše prolínají.

Chtěl bych ti každou noc sladké sny přát,
nablízku být ti jak pavouček v koutě,
ten pocit, že u tebe jsem, ten musí hřát,
nebo být třeba jen tvůj plyšáček z poutě.

Chtěl bych...ano, chtěl bych tebe,
toužím být ,jak se říká, jenom tvůj,
možná měl bych si to nechat pro sebe,
teď už je pozdě říkat svým slovům: Stůj!