Lovec a mláďata XXXIX.

Anotace: ... vědět to chtěl... ze slov o realitě teď hlava bolí...

Sbírka: Lovec a mláďata

Tak se lovec dozvěděl, jak se to vše stalo,
ta slova jako nůž prostupovala kůží,
jak se kotě prvně s lidskou lstí setkalo
a kolik vlastně opravdový strach váží.

Muž se naproti lovci pohodlně usadil,
když vyprávěl, jak kotě zahlédl v noci,
přitom barmanku očima pohladil
a úlisný úsměv přeběhl mu po líci.

Zahlédl Tlapičku vylézat z úkrytu,
neucítila ho a už byla mezi stromy,
věren letitému loveckému citu,
v bezpečí čekal objevení další šelmy.

Všude klid, ani stopa po žádné jiné,
tak promyšlenou past na místo nastražil,
pak stáhl se do vzdálenosti bezpečné
a noční vítr stopy vločkami zasněžil.

Svítalo, když zahlédl její siluetu,
aby jí zabránil ucítit jeho pach,
raději více stáhl se do úkrytu,
kdyby pojala podezření, měla by strach.

Přiblížila se ke srubu, nic netušící,
maskovaná past ji bezpečně lapila,
chvíli bylo ticho, pak ozval se zvuk skučící,
tahle past uvěznila, nikdy však nezabila.

Když přišel blíž, uviděl sněhobílou krásu,
divokost a odhodlání čišela jí z očí,
počkat, až unaví se, na to neměl dost času,
musel jednat než další šelmy zaútočí...