Noc již svůj temný plášť rozprostřela po kraji,
jen noční ptáci své teskné písně šeptají,
již uplynul čas od chvíle kdy slunce ztratilo svůj třpit,
však měsíc jeho paprsky odráží a možná jde mu to líp.
Z nebe snáší se k zemi něžné chomáčky co studí na dlani,
jsou jako ty obláčky které někdy provázejí svítání,
po kraji jemně poletují a chladí zkřehlou tvář
větřík si s nimi pohrává a snáší je k zemi zas.
Ale i když kolem temno je a duše nemá klid,
Vím co tě zahřeje a po čem ti bude opět líp,
již stačí těch drobných kapek co smutek přinesl na tvoji tvář
ten větřík ti slzy osuší a ty buď zas plna krás.
Tato noc přinese ti jemnou krásu svého objetí
když zavřeš svá očka zjeví se ti to štěstí v zápětí.
Odlož smutek a vyjdi noci vstříc
Polož již na polštář svůj jemný a hebký líc.
Já sešlu ti shůry něžný sen,
A v jeho objetí pak přivítáš příští den.
Vždyť snění vyplní vše krásné co by jsi si přála
Vím že to nestačí je však třeba vyjít s mála.
A když slunce rozlije po kraji své hřejivé plamínky
I když se probudíš zbývají ti vzpomínky
na to co přinesl ti ten něžný dar
vím není to moc ale vždyť stačí jen pár.
Pár krásných chvil co kolem život přináší
i když jsou drobné tak hned den je jinačí.
A noc je temný spojenec smutku ale když přinese nežný sen
Tak věř mi že vskutku budeš mít krásný a celičký den.