Do cesty světla stíny kladou
střídají se napřeskáčku
pospíchám za svoji mladou
nechci říkat moji hračku
je to zralá žena činu
šaramantní tygřice
nejraději je když kynu
jaká je to světice
Schody pod dvou za mnou mizí
překvapím jí znenadání
kdosi to tu leží cizí
oči v pláči do svítání
.... nevěř věrnému milování
libi se mi, jak versujes, i kdyz si pramalo veris, ja jako sečtělá žena ti mohu s čistým svědomím říct, že co se týče slov užitých v básni, tak jsi víc než jen průměrný! co se týká rytmu basně, znělým či neznělých rýmů, tak to už je jina a dá se to naučit, když člověk chce... pro mne je to pekne pocteni.
02.12.2010 18:21:00 | saddova