*
vykroužkoval sis cestu 
za malým pokladem
zbytky anděla
do očí vdechl mu
roztančená gesta 
zlatavého podzimu
štědře nastavená křídla
k tobě hovoří 
jasem prvních hvězd
a tichem teplých strání
tak vztyč svá ramena
nad ztemnělou oblohou
a slep toho anděla
*
Vteřinovým lepidlem se jistě anděl slepit nedá.
Poskládat ze zbytků - určitě k tomu jiný postup třeba.
19.10.2010 18:39:00 | Šerpík 1
Pro mě hodně dobře podané, velice citové a hloubavé. A za to velký ST!
14.10.2010 06:23:00 | NikitaNikaT.
..slep jej,
toho anděla zlatavého podzimu,
slep jej ku kráse dozrávání,
k trpkosti prvního vína
a postav na sráž k bráně mrazu
...slep jej,
jen jedno křídlo zataj
aby neuletěl...
***
Jiří senior
13.10.2010 22:04:00 | j.c.