.
Noc tesá stíny do mramoru,
svůj kříž vidím tam na obzoru...
Přehlížím
tu siluetu,
oči Tvé
si s mraky pletu,
srdce bije
v rytmu hromů,
ve Tvých pažích
touhou tonu,
protínáš mě
silou blesku,
v chvatu
milostného třesku,
konejšíš
mé horké skráně,
v tajných znacích,
šifrovaně.
Ten kříž,
co v dáli budil strach,
už dávno obrátil se v prach...
.
tak bouřlivě jsi započala
a v prachu světa končíváš
ty mnoho prav už z žití znáš
a živočišno z Tebe sálá...
01.11.2010 19:02:00 | šuměnka
Napsat, že Tvé dílko je ďábelsko smyslně suprové... asik to dostatenčně nevyjádřím... pocit, tu prvou myšlenku po přečtení. ST!!!
22.10.2010 07:49:00 | NikitaNikaT.
vznášíš se jak bez tíže
na obzoru v mraků moři
v kleštích paží, které tvoří
stín z mramoru do kříže
***
JIří senior
20.10.2010 18:51:00 | j.c.
Milostná bouře propukne v jakýkoliv čas a pořád bouří v nás. Moc se mi líbí.
20.10.2010 09:56:00 | Tamara
Tahle bouře se dá zažít v každý roční čas.
Chce to jen touhu a lásku v nás... :o))
20.10.2010 05:51:00 | poustevník Jirka