*
vykonávám rituál všednosti
obléknout, svléknout
jíst, pít
ústa
automaticky vytvářejí úsměv
ruce
naučený pohyb
a najednou
vklouzla jsem za dveře
co se skrývají v tónech
učil jsi mi je znát
zapřáhla noty do černého kočáru
a v něm odletěla
daleko do sebe
tam
kde všechno je nic
a nepatrné nic
je překrásné mnoho
..tma klečí na kolenou
na zlý pocit
velí zapomenout
Lásko
vždyť chráním tě
odnepaměti
vracím
jitřní hodině
s večerem čekám
až do křídel mých
dáš se znovu zahalit
rty dvoří se noci
prostým slovem
a polibkem vzdušných let
spuštěným na dlaň
se mnou probuď se
Lásko
v kouzelné tmě
*
tak odjíždí ten kočár
a prošlý veze den
v balíčku zmizel karet
do křížů či do kár
snad jednou s úsměvem
může se odkutálet
***
Jiří senior
02.11.2010 18:54:00 | j.c.
Pěkně dílko, dobře se mi četlo, lehce zamyšlenkové, pro mě zní upřímně a to je mocky dobře. ST!
31.10.2010 20:01:00 | NikitaNikaT.